Pod pojem dětský voják zahrnuje UNICEF děti mladší osmnácti let, které působí dobrovolně či nedobrovolně v bojových oddílech, zabezpečují pro ně logistické úkoly nebo - v případě dívek - slouží bojovníkům jako sexuální otrokyně. Odhaduje se, že celosvětově se ozbrojených konfliktů aktivně účastní až 300tisíc dětí. A tento počet stále stoupá. Mnohým z nich je méně než deset let. Hlavní viníky nasazování dětských vojáků představují vedle nevládních skupin i některé vládami podporované jednotky. Způsobů jak se z dětí stávají vojáci, existuje mnoho. Většina z nich je přinucena násilím, byly uneseny z domovů, ulic, škol a sirotčinců. Mnohé z dětí, které nemají žádné sociální zázemí se k ozbrojeným skupinám připojily dobrovolně. Armáda totiž těmto dětem nahrazuje rodinné prostředí, těsné vazby na velitele a kamarády ve zbrani. V určitých případech se děti přidávají k armádám samy s vidinou dobrodružství nebo prostě proto, že v daném hnutí odporu figurují všichni jeho příbuzní či obyvatele vesnice, kde žijí. Častým důvodem je také příslušnost k náboženské nebo etnické skupině. V podmínkách v kterých žijí, to může být jediný způsob, jak se dostat k pravidelné stravě a oblečení. Některé děti cítí povinnost stát se vojáky z důvodu ochrany vlastní rodiny. V prostředí násilí, chaosu a každodenního ohrožení života se cítí bezpečněji, když také mohou mít v ruce zbraň. Každodenní realita těchto dětí je skutečně bolestná. Armáda i rebelové s nimi zacházejí stejně jako s dospělými a děti procházejí stejnými „zasvěcovacími“ procesy jako každý jiný voják. Jedním z prvních úkolů, který musí mladý rekrut z donucení splnit, je například odpravit mačetou co nejbližšího příbuzného, mnohdy jsou nuceny jejich ostatky jíst, čímž má být navždy uzavřena cesta zpátky do rodiny. Po přijetí do skupiny začínají v pomocných rolích, kde musejí prokázat svou zdatnost a věrnost. Mezi něž patří i tvrdý výcvik, vytrvalostní běhy dlouhé i 15 km. Mnoho dětí zemře v boji, na malárii, na hadí uštknutí nebo kousnutí škorpiona. Z každé skupiny nových vojáků přežije většinou jen asi třetina dětí, někdy i méně - „Jen ti nejlepší vojáci si zaslouží žít.“ Naprosto běžné je učit budoucí vojáky překonávat bolest. Buď skupina jednoho chlapce zbije do krve a on potom musí normálně druhý den nastoupit na výcvik, nebo je přivazují na celý den na prudké slunce. Večer omdlévají vysílením. Dále se musejí naučit klást miny, útočit na chýše, plánovat útok. Děti dostávají jen málo jídla a mají nedostatek vody. Spát smějí jen několik hodin. Dril začíná za východu slunce a nekončí před půlnocí. Tráví dlouhé bezesné noci na hlídkách, slouží dospělým vojákům, kradou v okolí jídlo nebo pracují jako nosiči. Ty děti, které takové úkoly nezvládnou, jsou veřejně bity, popraveny pro výstrahu ostatním nebo je ostatní dětští vojáci musejí ubít… Jsou to děti. Je snadné donutit je poslouchat. K tomu používají drogy, které je zbavují bolesti i pocitu viny. Zastrašování, ale i nejrůznější báchorky, kterým děti věří - v tomto případě si myslí, že jsou neporazitelní. Příkladem jsou děti, které si do košile zašívají kámen, který v případě napadení hodí po útočníkovi – zvedne se veliký kopec a ten dítě ochrání. Děti sebou musejí nosit i láhev vody – při příchodu nepřítele vodu vylijí na zem. Vznikne velká řeka, ve které se útočníci utopí. Namaže-li se dítě olejem posvěceným od vůdce, střely nepřátel se mu vyhnou. Pokud děti utečou, budou chodit stále dokola, protože duch, chránící jejich velitele, tyto utečence zmate. Takže dřív než se dostanou domů, povstalci je chytí a zavraždí. Úkol dětských vojáků je jasný. Nesmějí se do ničeho plést. Nesmějí myslet. Nesmějí cítit. Jen by je to oslabilo. Dělají co se jim poroučí. Poslouchají. Vykonávají. Den ze dne se z nich víc a více stávají stroje, které jsou nebezpečné pro každého, kdo se jim připlete do cesty. Dopad na děti je veliký. Naučí se bojovat, zabíjet, rabovat. Začnou to brát jako naprosto normální věc. Jejich normální myšlení, normální život je pokřiven. Všechno vidí z jiné perspektivy. Děti, které se ocitnou v takovém konfliktu, vědí, že je něco špatně, ale nedokážou vysvětlit co. Tyto děti byly přinuceny předčasně dospět. Prodělaly proces dospívání, jakým v životě projde jen málo lidí. Prošly peklem. Viděly ve svém mladém životě věci, jaké si sotva kdo dovede představit. Jiní lidé jim způsobili rány, které jsou nepopsatelné, a oni samy musely dělat s jinými lidmi věci, které se vymykají rozumu i veškerému lidskému cítění.V rukou vládních sil i rebelů se staly pouhými nástroji pro poslušné plnění příkazů. Mnohé z dětí mají stará zranění a jizvy. Nejviditelnější jsou však jizvy, které válka a boje zanechaly na jejich duši. Takové zážitky totiž děti poznamenají na celý život. I když se jim podaří uprchnout nebo jsou demobilizovány, ještě mnoho let trpí děsivými nočními můrami, mívají halucinace, deprese a přeludy. Často mají potíže se soustředit. Cítí zlobu. Jsou náladové a vzteklé. Nemají kamarády. To všechno jsou následky tzv. post-traumatického stresu. Jsou to signály jejich těla, jejich duše, které ukazují, že se jim nedaří dobře. Traumatizované děti, trpí nočními můrami, poruchami spánku a depresemi. Těžko říct co bylo horší, zda čas s armádou nebo vzpomínky na něj. Dětští vojáci byly často nuceny rozvíjet dovednosti, které jim umožní přežít v prostředí války, ale ne v míru. Tyto děti umějí zacházet se zbraněmi, umějí zabíjet, ale neumějí si hrát s hračkami. Výzkumy ukazují, že zkušenosti z války mohou mít hluboký dopad na rozvoj osobnosti jedince i celkový pohled na svět. Děti, které se účastnily války, často ukazují regresivní nebo agresivní chování s tendencí k násilí. Rehabilitace dětských vojáků je rozmanitá. Jedna z metod je založena na programu DDR (Disarmament, Demobilization, Reintegration), tedy program odzbrojení, demobilizace( jedná se o formální a řízené vypouštění dětí z armády nebo ozbrojené skupiny. Dále je třeba ověřit účast dítěte v ozbrojeným konfliktu, shromáždit základní informace ke zjištění totožnosti dítěte, nalézt rodinu, či další příbuzné.) a reintegrace(je dlouhodobým procesem, jehož cílem je poskytnout dětem životaschopnou alternativu k jejich dřívějšímu životu, a pomoci jim obnovit život v komunitě. Opětovné sloučení rodiny, poskytnutí vzdělání, odbornou přípravu, navržení a v některých případech poskytování psycho-sociální podporu.) Mezi cíle tohoto programu patří zastavení náboru a zajištění propuštění dětských vojáků v konfliktech nebo jeho bezprostřední následky. Asi třetina všech dětských vojáků na světě působí v Africe.

Odhaduje se, že na světě bojuje na 300.000 dětských vojáků, některé jsou mladší než sedm let. Aktivně bojují v 41 zemích, přičemž asi 120.000 z nich v Africe. V Africe, zemi zmítané občanskými válkami, působí či působilo hned několik ozbrojených skupin, ve kterých bojovaly děti jako vojáci:

• Súdán –UNICEF odhaduje, že celkově bylo za posledních šest let ozbrojeným konflikty v Dárfúru zasaženo více než dva miliony dětí, z toho je 6 tisíc dětských vojáků. Bojují na straně povstalců i milicí, které podporuje vláda. Ve východosúdánském regionu Dárfúr proti sobě od roku 2003 bojují skupiny povstalců a vládní síly, podporované arabskými milicemi Džandžauí.

• Kongo - Do mnohaletého konfliktu v Konžské demokratické republice (KDR) zůstává zapojeno až 11.000 z 30 000 dětských vojáků. Někteří z nich byli rekrutováni již ve věku 6 let.

• Uganda - Od začátku konfliktu v Ugandě bylo uneseno kolem 25 tisíc dětí, které byly následně zneužity jako vojáci, sexuální otroci a sluhové. Podle zjištění UNICEF zhruba 7500 unesených představují děvčata, z nichž kolem 1000 přišlo do jiného stavu v průběhu zajetí. Počet zabitých dětí se nedá zjistit. Armáda Božího odporu, která zde působila, se v poslední době stáhla do jižního Súdánu a do Konga.

• Sierra Leone - Občanská válka, jež západoafrický stát pustošila v letech 1991–2002, byla financována z místních diamantových zdrojů, jimiž je Sierra Leone známa. Dlouholetý konflikt neblaze proslul zdrogovanými dětskými vojáky, kteří znásilňovali a zmrzačili tisíce civilistů. Na stejném kontinentu následují Libérie s 15 tisíci a Angola s 11 tisíci dětskými vojáky.