Asi sedmnáctiletý Augustine je usměvavý a ohromně milý kluk. Ani se nechce věřit, že je to bývalý dětský voják. Ruce nemá poskvrněné školním inkoustem, ale krví. Kolik lidí zabil, si už přesně nepamatuje. A vzpomínat ani nechce.„Teď chodím do prvního ročníku střední školy a školu mám strašně rád. Jsem šťastný, že můžu chodit do školy“ říká a oči mu svítí nadšením. Pochází z Ekingy, z vesnice, kde je dnes hlavní velitelství Hutuů. Nejprve se dostal k ozbrojencům Mayi-Mayi. Pak se mu však podařilo z tábora utéct. Mayi-Mayi ho hledali, zachránil ho plukovník Hutuů Dominique.„Dělal jsem Dominiqueovi sluhu, byl jsem pořád s ním. Jednou přišel za Dominiquem do tábora můj otec, nevím, jak se dověděl, že tam jsem. Dominique nechal otce zabít. Viděl jsem na vlastní oči, jak mu dva vojáci zlomili vaz,“ vypráví a oči mu těkají po okolí. S Hutuy strávil rok a půl, možná déle, neví přesně. Chodil s nimi také vraždit a rabovat. „Bylo to ale lepší než u Mayi-Mayi, protože v táboře byla škola a já mohl chodit do školy,“ překvapuje Augustine srovnáním. Vypráví, jak zabil první dva lidi, to si pamatuje dobře. Pak zabíjel dál. Ale nikoho prý neznásilnil, byl šaman, spirituální ochránce (kadugu) a nesměl se žen dotknout. „Teď se snažím dokončit školu, chci se naučit pořádně francouzsky i anglicky a pak bych chtěl pracovat pro nějakou humanitární organizaci a pomáhat lidem,“ uzavírá svůj příběh Augustine.