Patrick (Rwanda):
26. 2. 2012
„Jsem Patrick Ugimana je mi 8, moje matka měla malý obchod, který zbankrotoval. Jednoho dne zmizela.“ Patrick otce nikdy nepoznal. Matka, která se synem přišla z malého města do Kigali za vidinou lepšího života, zjistila, že prodáváním rajčat chlapce neuživí. V šesti letech se Patrick najednou octl na ulici, matka je už 2 roky nezvěstná. Pamatuje si Patrick na maminku? „Vím, jak maminka vypadala, ale bohužel si nepamatuji žádnou příhodu. Jediné co si pamatuji je, že mi ráda vařila ryby a brambory. Kdybych jí potkal, tak bych jí pozdravil, povídal bych si s ní a zeptal bych se jí, kam se mi ztratila.“ Patrick od svých 6 let žije na ulici. „Nejhorší bylo spaní na ulici bez ochrany, bez přístřeší.“ říká Patrick. Spolu s třemi kamarády přespával v kanálech. „Když nás někdo napadl, běželi jsme hlouběji do kanálu, třeba 500 metrů.“svěřuje se Patrick a pokračuje ve svém vyprávění: „Býval jsem často nemocný, míval jsem horečku. I při nemoci nešlo dělat nic jiného než shánět peníze na jídlo. Jídlo vždy pomohlo. Jídlo jsem získával, tak že jsem nosil odpadky do kontejneru, za to jsme dostali peníze.“ Je těžké žít na ulici, ráno vás probudí kručení v břiše, musíte vstát a chodit a chodit, hledat příležitost. Musíte ujít spousty kilometrů, i když vám je jen šest let. Za den si zhruba vyděláte 2 Kč. Za vydělané peníze, si nákup nedovolíte, musíte se spokojit se zbytky. Sníst je musíte okamžitě, aby vám je žádný jiný bezdomovec neukradl. Alespoň než zesílíte na tolik, abyste při rvačce měli sílu vyhrát. „Nikdy nám nikdo jídlo neukradl, vždycky jsme ho snědli hned, jak jsme ho dostali.“
Do teď se Patrick musel starat sám o sebe. Nyní žije Patrick v útulku, který vznikl díky pomoci českých dárců. Díky tomu je dnes Patrick čistý, proto má na sobě tričko a nové boty. „Nejlepší co mě potkalo, je to že mě Bůh přivedl, sem do útulku a já smím chodit do školy. O útulku jsem se dozvěděl od jiných dětí ulice.“ Díky útulku Patrick navštěvuje zdejší školu. „Ve škole se rád učím, baví mě to. Nelíbí se mi ošklivé chování, rvačky, hádky, urážky a tak“
„Přál bych si, stát se opravdovým mužem, schopným starat se o svou domácnost a rodinu. A budu podporovat chudé,“ to jsou Patrikovy plány do budoucna, snad se mu jeho přání splní…