Vzdělání je právem všech dětí (podle Úmluvy o právech dítěte, o niž se od roku 1989 zasazuje OSN) a nezbytnou podmínkou naděje na kvalitnější život. Přesto stále nemůže chodit do školy 93 milionů dětí a ještě mnohem větší počet dětí školní docházku nedokončí. Devadesát sedm procent z nich žije v rozvojových zemích, a téměř 60 % z nich jsou dívky, které často musejí přestat chodit do školy z důvodu sňatku a mateřství. Vůbec nejhůře jsou na tom děti v subsaharské Africe, kde přibližně 41 milionů dětí nechodí do školy. Důvodů proč děti nechodí do školy je mnoho. Děti často místo docházky do školy pracují. Dalším důvodem je velká vzdálenost do druhé vesnice, kde je škola, a obavy z rizik, která na děti číhají během cesty tam i zpět. Jedním z důvodů jsou i nedostačující finanční prostředky rodiny. Vzdělání v Africe není bezplatné - každý rok se platí zápisné v přepočtu kolem 55 Kč (což je ale pro místní obyvatele značná zátěž), dále školy vyžadují poplatky za některé zkoušky a nošení školní uniformy. Také pastelky a ostatní školní pomůcky musí mít školák vlastní. Právo na vzdělání tak upírá Afrika dětem nepřímo. Některé africké státy zavedly bezplatnou školní docházku, jako například Uganda, Keňa či Lesotho, přesto je na děti uvalen finanční nátlak. Vždyť uniforma, ze které dítě za rok vyroste, stojí okolo dvaceti dolarů. To je pro většinu lidí další nepřekonatelná překážka na cestě ke vzdělání. Klíčovým faktorem, který ovlivňuje budoucí život dítěte a přeneseně i celé společnosti, je právě vzdělání. Vzdělání je hlavním klíčem ke snížení chudoby a základním předpokladem pro zlepšení životní úrovně obyvatel. Vzdělání podporuje udržitelný rozvoj, budování demokratické společnosti a zlepšování zdravotního stavu populace. Zvláště vzdělání dívek, respektive žen se následně výrazně odráží ve zlepšení zdravotního stavu rodin, uplatnění plánovaného rodičovství a ve zvýšeném úsilí o zajištění vzdělání pro další generaci dětí. Škola umožňuje lidem lépe poznat svá práva a zasazovat se za ně, díky studiu mají lidé také šanci získat kvalifikovanější práci. Vzdělání je také největší nadějí na účinnou léčbu chudoby, a vymanění se tak z pasti chudoby. Vzdělání, provázené dostupností půdy, úvěrů a pracovních příležitostí, totiž dává lidem větší možnosti se uplatnit a vytváří také možnosti úplně nové. Dalším přínosem vzdělání je to, že může odstranit mnohé problémy, které plynou z lidské neznalosti nebo škodlivých tradic. Ženská obřízka, nemoci z nedostatečné úrovně hygieny, předčasné sňatky. To všechno jsou problémy, které vyřeší pouze dlouhodobé přesvědčování a zvyšování všeobecné úrovně vzdělanosti. Zvýšená úroveň vzdělanosti také vyhrává boj s podvýživou. Když budou lidé umět lépe hospodařit, když budou matky umět vařit tak, aby jídlo obsahovalo všechny potřebné složky, když budou mít lidé lepší znalosti z oblasti zemědělství a budou vědět, proč a jak je nutné chránit životní prostředí, potom máme šanci vyhrát boj s podvýživou. O změny v oblasti vzdělání se snaží především nevládní organizace, které např. zřizují vlastní školy v oblastech, kde je jich nedostatek (třeba ve slumech) a přesvědčují vládu, aby je zařadila do svého programu formálního vzdělávání. A právě lidé, kteří nejsou k tomuto problému lhostejní tvrdí, že finance na zajištění základního vzdělání pro všechny nejsou nedostačující. Za finance, které jsou věnovány na stavbu škol se dokáže postavit jen pět tisíc. K tomu, aby se každé dítě na světě mohlo naučit číst, jich je ale potřeba na 80 tisíc. Jejich výstavba vyžaduje 9 miliard dolarů, což je z globálního hlediska zanedbatelná částka. Bohužel jsou investovány do zbrojení a zemědělských subvencí.