HIV/AIDS v Africe
Ze čtyřiceti milionů nakažených dnes žijí více než tři čtvrtiny(24,5 milionů HIV pozitivních) v Subsaharské Africe. V Botswaně je virem HIV nakažena čtvrtina populace (24,1 %), v Namibii 19,6 %, ve Svazijsku dokonce třetina všech obyvatel. HIV&AIDS přitom neovlivňuje jen zdraví jednotlivých lidí, ale také celý společenský systém země. Virus se totiž šíří především mezi mládeží a lidmi v produktivním věku, což má negativní vliv na ekonomiku, rodinu, školský systém i zdravotnictví a celkově zemi výrazně oslabuje. Jak ukazuje studie Světové Banky, pokud v zemi 8 % a více obyvatel postihne virus HIV, ekonomický růst se začne zpomalovat, pracovní síly v zemi ubývá a zdravotní a sociální systém země je přetížen.
Dopad HIV/AIDS na děti je skutečně děsivý. 4,3 milionu dětí ve věku patnácti let již na AIDS zemřely. Dnes žijí 3 miliony dětí a 10 milionů mladých lidí s nemocí. Téměř 90 % všech HIV pozitivních dětí na světě v současnosti pochází právě ze Subsaharské Afriky, to jsou 2 miliony pozitivních dětí, kterým ještě nebylo 15 let. V Subsaharské Africe, kde je virus HIV nejrozšířenější, je nakažených šestkrát více dívek než chlapců (mezi 15-24 lety). Každý den se s virem HIV narodí 7 tisíc dětí. To co mělo být radostnou oslavou nového života, se stane krutým rozsudkem smrti.
Nejde ale jen o ty děti, které byly virem HIV samy nakaženy. Obrovský problém představuje také celá jedna generace dětí, kterým AIDS vzal kamarády, učitele nebo dokonce zabil rodiče. Celá generace dětí tak neprožije „normální dětství“, protože vyrůstá v sirotčincích, s prarodiči nebo v domácnostech, kde chybějí dospělí členové. Tito sirotci jsou pak často diskriminováni, nedostává se jim potřebné lékařské pomoci, vzdělání ani další nutné péče. Procházejí hlubokým utrpením: jsou nuceny odejít ze školy a přebírají odpovědnost za obživu rodiny. Pracují jako pouliční prodavači, žebráci, mnohé z nich jsou vystaveny sexuálnímu zneužívání. Často trpí podvýživou, a když onemocní, nedostane se jim potřebné zdravotní péče. Zažijí umírání svých rodičů a po jejich smrti prožívají pocity strachu, osamostatnění a izolace. Lidé spojení s AIDS nesou stigma hanby a bývají vyvrženi na samotný okraj společnosti. I tyto děti přitom mají právo na výživu, vzdělání a bydlení, stejně jako právo ponechat si pozemky svých rodičů. - Lidé oslabení nedostatečnou výživou umírají rychle. Přesto ve snaze opatřit si drahé léky ještě stihnou rozprodat veškerý svůj majetek, takže pro jejich děti a příbuzné většinou nezbude vůbec nic. AIDS rodiny ničí a rozděluje.
15 milionů dětí na světě ztratilo jednoho nebo oba rodiče kvůli AIDS. Pokud by podobná tragedie proběhla u nás, v České ani Slovenské republice by nikdo nezůstal naživu. A tragédie se stále zhoršuje s tím, jak si AIDS žádá další a další oběti. 860 000 dětí v Subsaharské Africe přišlo o učitele, kteří umřeli na AIDS. To odpovídá počtu všech žáků základních škol v České republice.